Duchovní směry a náboženství

Tradiční vírou Vietnamců je víra v posmrtný život, ze které vyplývá uctívání předků. Uctívání
předků je neodmyslitelnou součástí života rodiny. Vedle uctívání předků vlastní rodiny je pro
Vietnamce důležité uctívání mytických i historických hrdinů. Uctívaní předkové nebo hrdinové jsou
totiž něco jako ochránci, kteří nyní dlí ve světě duchů. Každá rodina udržuje vlastní oltářík, kde
duším zemřelých obětuje dary, modlí se a pálí vonné tyčinky.

Další učení a duchovní směr, u kterého nacházíme prvky náboženství a který podstatně ovlivnil život, hodnoty a tradice Vietnamců, je konfuciánství. Mezi konfuciánské zásady patří úcta ke starším, povinnost rodičů pečovat o své děti a povinnost dětí pečovat o své rodiče, uctívání učenců, učitelů a vzdělání. Mezi další morální zásady patří velký důraz na společenské postavení člověka, které se odvozuje od věku, generační příslušnosti a od vztahu k hlavě rodiny.

Vedle konfuciánství jsou součástí každodenního života Vietnamců i zásady vycházející z taoismu, jako je například láska k přírodě.

Nejvíce obyvatel Vietnamu (60-85%) vyznává buddhismus mahájánového typu. Buddhismus je čtvrté nejrozšířenější náboženství světa. Buddhisté věří, že smrt znamená nový začátek, že se neustále pohybujeme v koloběhu života, kdy umíráme a znovu se rodíme.

V zemi je díky misionářům a francouzské kolonizaci rozšířené i křesťanství, ke kterému se hlásí asi 10% obyvatel. I vietnamští křesťané udržují tradici úcty k předkům a další tradiční hodnoty, které se svým náboženstvím propojují.

Vietnam je zemí několika náboženství, která se nejen nevylučují, ale naopak se vzájemně doplňují a inspirují. Podstatným rysem víry obyvatel Vietnamu je propojování náboženství tradičních a velkých světových náboženství. Komunistický režim nikdy proti kultu uctívání předků nevystoupil, naopak jej jako lidovou tradici podporuje. Ústavou mají Vietnamci zaručenu svobodu náboženství.