Vietnam je bezesporu krásnou a zajímavou zemí. Kromě fyzické krásy se však musíme zaměřit také na krásu vnitřní, říkejme jí třeba kulturní. Ta spočívá zejména v tradicích a zvycích, na kterých se ve Vietnamu stále často lpí. Pokud se chystáte poznat vietnamskou kulturu nebo vás jednoduše zajímá, jaké tradice jsou pro Vietnam typické, jsou následující řádky určeny právě vám.

Úsměv na prvním místě

Vietnamci jsou vesměs srdeční a věčně dobře naladění lidé. Již na první pohled z nich vyzařuje energie a optimismus, který jsou ochotni rozdávat širokému okolí. Pokud se tedy chystáte poznávat místní kulturu, zkuste se „naladit“ na jejich vlnu a úsměvy opětujte. Vietnamci se usmívají i v situacích, které by typického Čecha rozlítily k nepříčetnosti. Proto se snažte jejich náturu respektovat a to i tehdy, pokud vám do smíchu příliš nebude. Nechcete-li ztratit tvář, nedávejte najevo negativní emoce a snažte se být k ostatním stejně přátelští, jako jsou oni k vám.

Tradiční vietnamský pozdrav

Tradiční vietnamský způsob pozdravu vypadá tak, že vás vezmou za ruce a mírně se předkloní. Vy byste v této pozici měli udělat to samé. V žádném případě se však neuklánějte tak, abyste se dotkli hlavy druhé osoby. Ačkoli je tato část lidského těla považována za něco výjimečného, je jakýkoli kontakt v této rovině naprosto nepřípustný. A ani během pozdravu nezapomínejte na mírný úsměv. Dáváte tak druhému člověku najevo, že si jeho přítomnosti vážíte a těší vás.

Vietnam zvyky a tradice/pověry pro bezpečnější život

Vietnamci jsou značně pověrčiví a pověr, kterým věří a které bezmezně respektují je hned celá spousta. Jednou z nich je například i to, že byste se neměli vydávat na delší cestu žádný třetí den v měsíci. V této souvislosti platí ještě další pověra, která říká, že z cesty byste se neměli pro změnu vracet ani sedmý den v měsíci.

Rodina je základ všeho

Vietnamci, stejně jako celá řada dalších Asiatů, stavějí svou rodinu na první místo. To dokazuje také skutečnost, že drtivá většina z nich sdílí rodný dům hned s několika generacemi najednou. Vzájemně si pomáhají, podporují se a starají se o nemocné nebo starší členy. Moc soukromí pro sebe tedy zpravidla nemívají. Ve většině vietnamských příbytků se nachází menší, či větší rodinný oltář, na který se pravidelně přinášejí dary již zemřelým členům rodiny. Spousta vietnamských přistěhovalců, kteří se na kratší, či delší čas usídlili u nás, většinu svých výdělků po několik dlouhých let posílají právě své široké rodině. Vracejí jim tak jejich péči a morální i finanční podporu, kterou jim během dětství, dospívání a studia poskytovali.

Jak jsou na tom vietnamské ženy?

Zejména na venkově nebo v menších městech je postavení ženy značně submisivní. Formální hlavou rodiny je vždy muž. Žena sice může vyjádřit svůj názor, v drtivé většině k němu však není přihlédnuto. A ještě jedna zajímavost se váže k ženám – Vietnamkám. Na rozdíl od většiny dívek a žen, které si k atraktivitě pomáhají sluněním nebo soláriem, se vietnamské ženy snaží o to, aby byla jejich kůže co nejsvětlejší. Čím bělejší je, tím atraktivněji si připadají.  Proto se často zahalují do rukaviček, kryjí se slunečníky a udržují tak svou pleť alabastrově bílou.

Veselky a hodování

Oslavy, svatby, výročí, narození potomka nebo úmrtí člena rodiny jsou vždy velkou společenskou událostí, které se zúčastní všichni členové dané rodiny a to i ti, kteří momentálně nežijí v rodné domovině. Zvláště na svatby je kladen velký důraz. Nevěstě je vždy vystrojena bohatá veselka, na kterou se vzpomíná i po letech. V případě, že je rodina dívky chudá, honosnou svatbu přesto vystrojí. V tomto případě se však zadluží na několik dlouhých let. Razí však heslo – pro rodinu jen to nejlepší.