Město Ha Noi (Hanoj) dostalo své současné jméno až v roce 1831 od císaře Minh Mang. v překladu to  znamená „město ležící na řece“. Hanoj je unikátní asijské město s koloniální francouzskou architekturou a nádhernými jezery a budhistickými chrámy. Střed města je rozdělen na tři části – Hoan Kiem, v této části  se nachází stejnojmenné jezero a tato městská část je ohraničena Červenou řekou. Ba Dinh, část zvaná též Francouzská čtvrť  je rezidenční oblastí Hanoje, jsou zde postaveny státní úřady, obchodní centra a na břehu Západního jezera luxusní hotely. Třetí centrální část představuje čtvrť Dong Da, ta je tvořena převážně obytnými domy, kancelářskými budovami a hotely. V okolí středu města se staré francouzské koloniální domy malebně mísí s moderními budovami, v periferních částech převládá rychle se rozvíjející moderní výstavba.

STARÁ ČTVRŤ

Stará hanojská čtvrť je neodmyslitelně spojená s mnoha uličkami s téměř tisíciletou historii, stejně jako se systémem vodních kanálů v samém centru města. Ve 13. století patřila každá z těchto ulic jednomu řemeslnému cechu (v té době jich bylo 36), dnes jich sem spadá asi padesát. 

Čtvrť určitě stojí za vidění nejen kvůli fascinující spleti křivolakých uliček, ale i zajímavé architektuře zdejších domů a navíc tu koupíte snad opravdu cokoli, na co si vzpomenete. Na hranicích Staré čtvrti se nachází nejstarší chrám ve městě Bach Ma (chrám Bílého koně). Byl postaven na místě, kde se podle pověsti císaři Ly Thai To zjevil bílý kůň, jenž ho přiměl ke stavbě městských hradeb. Poblíž je zachovaná téměř tisíc let stará Východní brána.

CHRÁM LITERATURY (VAN MIEU)

Chrám Van Mieu byl založen zřejmě roku 1070 císařem Ly Thanh Tong. Chrám se stal první vietnamskou univerzitou, a jelikož byl zasvěcen mudrci Konfuciovi, výrazně přispěl k pozdějšímu rozmachu tohoto filozofického proudu v zemi. Krátce po roce 1800 opustili město vietnamští panovníci, což ale vedlo ke ztrátě výsostného postavení chrámu. Chrám Van Mieu přestal sloužit jako univerzita a centrum vzdělanosti, což se nezměnilo ani po návratu panovníků zpět do Hanoje. Chrám prošel během své dlouhé existence řadou úprav a přestaveb. K posledním výraznějším rekonstrukcím došlo ve dvacátých a padesátých letech minulého století. Chrámový komplex je uvnitř rozčleněn do pěti částí. Při vstupu na první nádvoří bylo pro každého  jakkoliv postaveného návštěvníka nutné, aby sesedl z koně a prošel vstupní branou pěšky. Hlavní brána začíná přístupovým schodištěm, které zdobí kamenní draci, cesta pak pokračuje přes nádvoří k Velké bráně středu, kterou je možno projít jedním ze dvou vchodů (zvaných Dokonalá ctnost a Dosažený talent) do Literárního pavilonu, který symbolizuje Hanoj.

Kousek odtud se rozprostírá jezírko zvané Studna nebeské čistoty, kde byly tradičně vyhlašovány nejlepší mandarínské práce. Rovněž se tu nacházejí velké kamenné želvy, které na svých krunýřích nesou vysoké stély, na nichž jsou uvedena jména všech doktorů od rok u 1442. Brána velkého spojení ústí na čtvrté nádvoří, kde jsou postaveny dvě budovy původně určené pro Konfuciovy žáky (tato část byla porušena při francouzském bombardování v roce 1947 a o sedm let později opravena). Konečně se dostáváme k samotnému Chrámu literatury, jenž je bohatě a nákladně vyzdoben. Odtud se skrz malý pavilon dostaneme k svatyni Velkého spojení, v jejímž středu stojí Konfuciova socha obklopená sochami jeho čtyř nejlepších žáků, v okolí nalezneme sochy dalších deseti filozofů.

PAGODA NA JEDNOM SLOUPU (CHUA MOT COT)

„Pagoda na muří noze“ je zřejmě nejmenší, ale zároveň nejznámější pagoda v Hanoji. Stojí uprostřed jezírka s lotosy, umístěná na pilíři (původně dřevěném), jenž je asi dva metry vysoký a v průměru měří zhruba 1,25 metru. Byla vystavěna na příkaz vládce Ly Thai Tong. Legenda praví, že vládci, který byl bez dědice, se v těchto místech ve snu zjevila bohyně milosrdenství sedící na lotosovém květu a držící v náruči chlapečka. Když se Ly probudil, uviděl prostou venkovskou dívku. Pochopil podobenství, jež mu ve snu bohyně nabídla, a s dívkou se oženil. Měl s ní syna a na paměť zjevení dal postavit pagodu. Měla připomínat květ lotosu, symbol čistoty. Pagoda, kterou dnes můžete vidět, je pouhou replikou, protože originál z roku 1049 zničili v roce 1956 Francouzi.

CHRÁM NGOC SON

Chrám Ngoc Son, který byl založen v 18. století, se nachází na ostrůvku v severní části jezera Navráceného meče v centru města.

Je zasvěcen generálu Trang Hung Daovi, který ve 13. století zvítězil nad Mongoly, učenci Van Xuongovi a La Toovi, svatému patronu lékařů. (Jméno jezera je odvozeno ze známé pověsti o vládci Ly Thai Toovi, kterému bohové zapůjčili k vyhnání Číňanů ze země kouzelný meč. Hned po válce tu vladař plul po jezeře, jenže najednou se z vody vynořila obrovská zlatá želva, meč mu sebrala a zmizela s ním v hlubinách, aby jej navrátila jeho božským majitelům.)

HO CHI MINHOVO MAUZOLEUM

Mauzoleum bylo postaveno v letech 1973 – 1975, a to i přes skutečnost, že Ho Chi Minh si přál pohřeb žehem.

Uvnitř obří haly, obklopené pečlivě udržovanými zahradami a hlídané vojáky v bílých uniformách, je ve skleněném sarkofágu uchováno balzamované tělo vietnamského vůdce. Každý rok je zhruba na dobu tří měsíců mauzoleum uzavřeno, protože tělo se posílá na „údržbu“ do Ruska. Návštěva mauzolea podléhá přísným pravidlům – např. je přísně zakázáno v budově fotit, což v podstatě ani není možné, protože dovnitř pustí jedině Vás, nikoli však už Vaše batohy, foťáky nebo kamery.

HO CHI MINHŮV DŮM

Dům, kde Ho Chi Minh žil v letech 1958-1969, je dodnes udržován ve stavu, v jakém ho vůdce opustil. Je postaven ve stylu národnostních menšin žijících ve Vietnamu (dokonce je postaven na pilíři). V domě naleznete kromě dalšího vybavení i židli, dar od Fidela Castra. K domu patří i krásná zahrada a rybník. Nedaleko se nachází Prezidentský palác, krásná stavba z dob kolonialismu, postavená v roce 1906. Původně sloužila jako sídlo guvernéra Indočíny, dnes není přístupná veřejnosti a konají se tu pouze občasné recepce oficiálního charakteru.