Jakožto komunistická země, je Vietnam oficiálně vnímán za ateistickou zemi. I přes to je většina Vietnamců nábožensky založena. Většina z nich věří v jedno, nebo kombinaci těchto tří, náboženství: Taoismus, Buddhismu a Konfucianismus. Navrch k těmto náboženstvím, praktikují Vietnamci ještě uctívání ducha a úctu k předkům.

Ve Vietnamu však ale také naleznete v menších skupinkách i křesťany, hinduisty nebo muslimy.

Tři hlavní náboženství

Kombinaci tří hlavních náboženství ve Vietnamu (Taoismus, Budhismus a Konfucianismus) se přezdívá Tam Giao. V Číně se zase této kombinaci říká 三教 San Jiao. Avšak I přes to, že většina Vietnamců se řídí touto kombinací náboženství, tak většina (až 85 %) z nich pravidelně navštěvuje budhistické pagody.

Budhismus

Budhismus byl Vietnamu představen za dynastie Ly (1010–1214) a stal se národním náboženstvím. Následně však ztratil svůj status národního náboženství, ale zachoval si prvenství, co se týče počtu věřících. Ačkoliv by se většina Vietnamců v dnešní době identifikovala jako budhisti, většina z nich nepraktikuje budhistické rituály v pagodách.

Konfucianismus

Konfucianismus byl založen čínským filosofem Konfuciem. Zdůrazňoval důležitost lidské morálky a věřil, že tohle byl klíč k tomu, aby se zlepšila společnost jako taková. Podle Konfucia existuje pět důležitých ctností, o které je potřeba se starat a vychovávat: Shovívavost ( Rén 仁 ) Spravedlnost (yì 义), Slušnost (lǐ 礼), moudrost (zhì 智) a věrnost (xìn 信).

Když si to tak vezmeme, tak Konfucianismus vlastně není ani tak náboženství, ale spíš kodex toho, jak by se měla společnost jako taková chovat. Nalezneme tu velmi málo, co se týče učení o bohu, a o to víc je tam dán důklad na to, jak by měl člověk žít svůj život. Konfucianismus je obzvláště pozorovatelný v rodinném prostředí, kde tyto hodnosty hrají velkou roli.

Konfucianismus byl Vietnamu představen během prvního tisíciletí, kdy této oblasti dominovali Číňani. A začal ztrácet svou dominanci až s Francouzkou okupací.

Taoismus (Daoismus)

Taoismus se do Vietnamu dostal během čínské dominance na přelomu 11-12 století.

Taoismus nebo také zvaný Daoismus, pochází z čínského slova: „Dao“ což v překladu znamená cesta nebo směr. Jako Konfucianismus, tak i Taoismus pochází z Číny, kde z počátku šlo o filosofický směr nežli o náboženství.

Taoismus byl založen čínským filosofem Laozi na přelomu 600-500 před naším letopočtem. Traduje se, že měl Konfucius příležitost se s Laozi setkat a měl o něm vysoké mínění.

Taoismus se od Konfucianismem liší v tom, že kde Konfucianismus dbal na harmonii ve společnosti, tak se Taoismus soustředí na harmonii člověka a přírody a následování „Cesty“. K aby se dosáhl tento stav harmonie, bylo zapotřebí se vyvarovat konfrontaci a bylo zapotřebí praktikovat ctnost, jednoduchý život, trpělivost a sebeuspokojení.

Po smrti Laozi však někteří z jeho učňů vzalo tuto filosofii a přetvořili ji v náboženství s církví a duchovenstvem. V tomto náboženství teď nalezneme božstvo, duchovenstvo tak i mrtvé. Uctívání duchovenstva je ve Vietnamu stále velice rozšířenou formou náboženství.