Hospodářství Vietnamu trpělo problémy, které si Vietnamci většinou sami nezavinili: za koloniální nadvlády bylo hospodářství a jeho produkty využíváno pro Francii, za druhé světové války potraviny a suroviny spotřebovávalo Japonsko (prostřednictvím Francie), do roku 1954 Vietnam válčil za nezávislost, pak vypukla Vietnamská válka, ze které sice Vietnam vyšel vítězně, ale zubožen po stránce hospodářské, ekologické i zdravotní. Ekonomika se v podstatě desítky let soustředila pouze na válečnou výrobu, což zemi vyčerpalo. Navíc, po skončení válek zemi v 80. letech postihly mimořádně ničivé tajfuny. Vláda se tehdy rozhodla pro vstup do RVHP a pro pokračování státního plánování ekonomiky, původně podřízeného válečné výrobě.
V roce 1986 pak vláda přistoupila k rozsáhlým ekonomickým reformám, zvaným Doi Moi („nový směr“), jejichž cílem bylo vyřešit ekonomickou krizi v zemi a zvýšit životní úroveň obyvatel. Jádrem politiky bylo zrušení zemědělských výrobních družstev, snížení státních zásahů do sféry obchodu a otevření země zahraničním investicím. Byl přijat Zákon o zahraničních investicích, který stimuloval investory ke vstupu na vietnamský trh, reformoval se bankovní systém, došlo také k uvolnění zahraničních devizových omezení. V roce 1995 byl Vietnam přijat do společenství ASEAN, což znamenalo, že se země rozhodla propojit svou ekonomiku s ostatními zeměmi jihovýchodní Asie a světovým hospodářstvím. Od 90. let se i o Vietnamu hovoří jako o „asijském tygru“.
Vietnam se tak otevřel ostatním zemím a využívá jejich zkušeností a potenciálu. Přesto v zemi stále přetrvávají problémy jako korupce, nedokonalá legislativa, ve státních podnicích pak nízká efektivita výroby zejména, zastaralé stroje, nekvalifikovaný management a nedostatek kapitálu na modernizaci.

Zemědělství

Základem vietnamského hospodářství je zemědělství. Živí se jím zhruba 70% obyvatel Vietnamu. 80% zemědělské půdy tvoří rýžoviště. Vietnam je třetím největším exportérem rýže po Indii a Thajsku. Ve Vietnamu se pěstuje několik druhů rýže, které mají různou kvalitu a jsou vhodné pro odlišné způsoby úprav a použití. Nejčastěji jsou pěstovány různé odrůdy rýže seté, která má velké výnosy, vyžaduje však zavodnění nebo náročné zavlažování. V horských oblastech se pěstuje rýže horská. Nemá sice tak vysoké výnosy, zato však nepotřebuje zavlažovací systém, a tak může být na poli střídána jinými plodinami, což na zavodněném poli možné není. Vybudování zavlažovacího systému je poměrně náročné, pole musí mít pevnou hráz a zavodňovací a odvodňovací kanály. Rýže setá je na vodu velmi náročná, sazenice se sázejí na zavodněné pole a z vody se i sklízejí. V některých oblastech Vietnamu se zavodňovaná rýžoviště využívají i pro chov ryb či vodní drůbeže. Většina práce spojené s pěstováním rýže se provádí ručně – sázení, ošetřování rostlinek, sklizeň, mlácení i sušení. Na 1 hektar pole je potřeba asi 300 až 400 tisíc sazenic rýže.

Vietnam je kromě rýže významným vývozcem kávy (druhý největší vývozce kávy po Brazílii) a čaje (vývoz do USA či Austrálie). Významnými produkty jsou i kukuřice, maniok, kešu oříšky, které tvoří 1/3 celosvětové produkce, či bavlna. Potravinářský průmysl se dále zaměřuje na obchodování s čerstvými i mraženými mořskými produkty, ovocem a zeleninou.

Průmysl

Další významnou oblastí hospodářství Vietnamu je především textilní a oděvní průmysl, který je zároveň jedním z vedoucích exportních odvětví ve Vietnamu. V textilním a oděvním průmyslu dnes pracuje více než 2200 podniků, ze kterých je 76 % vietnamských a 24 % je vlastněno zahraničním kapitálem. Řada dalších zahraničních firem využívá spolupráce s vietnamskými firmami formou tzv. výrobní kooperace. Jedná se v podstatě o zakázkovou výrobu určitého druhu a značky oděvů či obuvi, kdy jsou výrobky vyrobeny ve Vietnamu podle přesně stanovené technologie zahraničního zadavatele.

Zadavatel pak výrobky nechá opatřit příslušnou značkou (např. Adidas) a tímtozpůsobem profituje z výhody levné místní pracovní síly.

Dalším významným průmyslovým odvětvím s velkým exportním potenciálem je výroba obuvi.
V obuvnickém průmyslu pracuje ve Vietnamu více než 400 podniků. Celková produkce
obuvnického průmyslu přesáhla v roce 2009 600 milionů párů obuvi a Vietnam se tak stal čtvrtým největším světovým výrobcem. Více než 85 % produkce je exportováno a obuv je dnes třetí nejvýznamnější komoditou vietnamského exportu za ropou a textilem. Hlavními vývozními trhy textilu a obuvi jsou USA, EU a Japonsko.