Den pana a paní Ngâu, známý také jako den Ngưu Lang a Chức Nữ (7. den 7. měsíce podle lunárního kalendáře), je výjimečným svátkem nejen ve Vietnamu, ale i v mnoha dalších asijských zemích. V tento den, podobně jako na Valentýna v západních zemích, si Vietnamci připomínají sílu a hloubku lásky. Den pana a paní Ngâu je pro mnohé příležitostí vyjádřit city svému partnerovi, posílit vzájemnou důvěru a věrnost. Mladé páry často společně navštěvují chrámy, modlí se za štěstí v lásce, dávají si drobné dárky nebo sdílejí příběh o legendární dvojici Ngưu Lang a Chức Nữ. A jak vlastně tento dojemný příběh začal? Pojďme se na něj společně podívat.

Podle lidové legendy žil kdysi na nebesách pastýř jménem Ngưu Lang (neboli člověk, který pase buvoly) . Protože se zamiloval do nebeské tkadleny Chức Nữ (dívka, která tká látku), začal zanedbávat své stádo a nechal buvoly volně pobíhat až do paláce . Chức Nữ, okouzlena zvukem jeho flétny, také zanedbávala svou práci. Když se o tom dozvěděl Nefritový císař, rozhněval se a přikázal, aby byli oba od sebe odděleni. Později se však slitoval a dovolil jim, aby se jednou za rok, sedmého dne sedmého lunárního měsíce, mohli setkat.

V té době však mezi nimi nebyl žádný most přes Mléčnou dráhu, a tak Nefritový císař nařídil postavit most, aby se Ngưu Lang a Chức Nữ mohli potkat. Tesaři ze světa lidí byli povoláni do nebe, aby most postavili, ale protože každý dělal po svém a nikdo nikoho neposlouchal, neustále se hádali a most nebyl včas hotový. Rozzlobený císař je proto proměnil v vrány, které musely použít své vlastní hlavy k vytvoření mostu pro milence. 

Každý sedmý měsíc podle lunárního kalendáře se vrány z celého světa slétají, aby společně vytvořily most na nebi a umožnily tak setkání Ngưu Langa a Chức Nữ. Když se vrány znovu sejdou, vzpomínají na svůj dávný trest, začnou se mezi sebou hašteřit a klovat, až mají peří rozcuchané a hlavy holé. Právě proto se říká, že v tomto období mají vrány neupravené peří a holá místa na hlavě – je to připomínka jejich úlohy v této staré legendě o lásce a oddanosti.

Obzvlášť v den, kdy se Ngưu Lang a Chức Nữ po dlouhém odloučení konečně setkávají, ale zároveň se musejí znovu rozloučit, jejich žal a touha propuknou v hořký pláč. Jejich slzy padají na zem a proměňují se v jemný, vytrvalý déšť, který jako by spojoval dvě oddělená srdce přes nekonečnou vzdálenost. Tento déšť, známý jako „mưa Ngâu“, se stal symbolem věrné lásky a nekonečné touhy. Právě proto Vietnamci nazývají tento den s láskyplnou úctou jednoduše „den pana a paní Ngâu“ – na památku lásky, která dokáže překonat i samotné nebe.

Příběh tohoto dne má sice různé varianty, ale všechny oslavují věrnost a touhu v lásce. I proto se stal inspirací pro poezii, hudbu a výtvarné umění ve Vietnamu. V některých zemích, jako je Čína, Japonsko nebo Korea, je sedmý den sedmého lunárního měsíce považován za svátek lásky. Zamilované páry často navštěvují chrámy, modlí se za věrnost ve vztahu nebo společně pozorují hvězdy Ngưu Lang a Chức Nữ.

TAMDA MEDIA